Vládce Síly - Nebezpečný nález

„Nejsem si tímhle jistý,“ zavolal Jacen na svou sestru.
„Ztratil jsi snad svůj smysl pro dobrodružství?“ zakřičela Jaina zpátky.
Už to je skoro pět let co Galaktická Aliance porazila Yuuzhan Vong a měla před sebou dlouhou cestu k obnově. Zvláště pak Jediové. Pro Jedaie přesun na planetu Ossus znamenal nový začátek, jejich řady rostly a bez stálé hrozby války, mohli Jediové v klidu brousit své schopnosti.

Mistr Jedi, Luke Skywalker požádal většinu Rytířů Jedi, aby putovali Galaxií a hledali nové učedníky, kteří by posílili Řád.
Pouť se ukázala být dokonale úspěšnou, protože více jak 120 nových učedníků nyní studovali pod bedlivým okem Mistrů Jedi. Jacen se vrátil zpátky z temnoty před dvěma lety, potom strávil svůj čas učením se od mnohých uživatelů Síly takových jako Jensaariové a Sunesiové. On a jeho sestra byli pověřeni prohledávat sítě jeskyní, kterými byl Ossus posetý. Bylo zřejmě že Stará Republika požívala Ossus jako skladovací zařízení. Aby chránila mnoho z odkazů starého Řádu Jedi.

Jacen a Jaina byli pověřeni prozkoumat systém jeskyní, který vydal mnoho artefaktů a pomohl znovu obnovit řád, holocrony, mnoho dalších záznamů a různé konstrukce světelných mečů. Tato výprava se, ale ukázala být mnohem více nebezpečná než všechny ostatní.
„Pozor!“ vykřikl Jacen.
Jaina a její dvojče uskočili právě včas. Aktivovaný detektor pohybu spustil laserové paprsky, které prořezávaly jeskyni.
„Začínáš stárnout,“ řekla.
Jacen se na ni zašklebil, ale úšklebek se rychle proměnil v zamračení. „Někdo nás tu nechce.“
„Samozřejmě,“ řekla. „Cokoliv Jediové tady ukryli, muselo být důležité.“

Dál pokračovali bez větších potíží, kromě několika vražedných droidů a jeskyně plné blasterů.
„Začíná mě zajímat, co přesně je tady je?“ pošeptal Jacen své sestře, kterou zajímala stejná věc.
„Nebyl to dobrý nápad,“ komentovala. Vedeni Sílou prošli další spletí tunelů na jejímž konci bylo obrovské dveře.
„Jsou divné.“
Dveře byly pět metrů vysoké, deset široké, ve středu byla umístěna zářící zelená kostka, Jaina k ní přišla a dotkla se jí.
Před nimi se okamžitě zhmotnila holografická postava.
„Jsem Jedi Mistr Bastila Shan. Musíte mi prominout předešlé testy, ale musela jsem vědět jestli jste opravdu Rytíři Jedi.“
Jacen popošel o několik kroků. „Rytíři nebo ne, ty pasti nás mohly zabít!“ vykřikl. „Jaký to mělo význam.“

Holografická postava se usmála. „Pokud byste byli zabiti. Artefakty v této hrobce by stále bylo v bezpečí. Teď když jste prokázali čistotu svého srdce, nemám žádné námitky proti tomu abyste vstoupili, ale varuji vás. Velké Sithské artefakty jsou zde uloženy tak i Jediovské. Buďte opatrní na to čeho se dotýkáte a nerušte věci, které by neměly být,“ varovala Bastila Shan. „Pokud mě budete potřebovat, neváhejte vzít tento holocron sebou.“

Postava zmizela a dveře se otevřely. Jeskyně za nimi byla neuvěřitelně velká. Stěny byly hladké, kromě prastarých run, které do nich byly vyryty. Jaina a Jacen byli ohromeni. Jeskyně byla zaplněna stovkami ne-li tisíce různých artefaktů.
„Podívej se na tohle Jaci,“ řekla a ukázala alespoň tisíc světelných mečů zavěšených na zdi. “To je víc než jsme našli ve všech jeskyních dohromady!“
Jacen přikývl. „Myslím, že jsme našli mateřskou žílu,“ řekl s úšklebkem. „Tohle Mistry nesmírně potěší.“ Posunuli se dále do centra jeskyně.

„Podívej se na tohle! Knihy, holodisky, dokonce i staré pergameny! Pokud tohle není hlavní hrobka, tak pak už nevím co víc očekávat! Není divu, že bylo tohle místo tak chráněné.“ Procházeli jeskyní a našli něco nezapadalo mezi dobře zachované relikvie.
Jacen a Jaina přiblížili k podivnému objektu. „Není to socha?“ zeptala se svého bratra.

Jacen potřásl hlavou. „Nevím nic o rytinách na povrchu, ale je myslím že je vyrobena z Carbonitu.“ Socha před nimi zobrazovala válečníka v brnění a plášti, přes hlavu měl kápy a přes celí obličej měl masku na, které jediným otvorem byla úzké hledí v oblasti očí. Druhá postava byla, pro ně, neznámé rasy a měla na sobě plátové brnění. Oba byli zachyceni v souboji, meče zkřížené. Válečník v masce měl dlouhý světelný meč, zatímco ten druhý měl obrovský meč vibromeč.

„Podívej se na jejich styl, je dokonalý,“ řekla Jaina.
Jacen se přiblížil k figurám. Podíval se na masivní desku na, které dvě figury stály, měla mnoho různých kontrolek a monitor srdeční činnosti, ztuhnul vybavil si jak mu jeho otec vyprávěl o čase kdy byl zmražen v Carbonitu. Otočil se na svou sestru, které stále pozorovala oba bojovníky.

„Tohle není socha,“ řekl. Jaina, která nyní viděla kontrolky sebou viditelně otřásla.
„Jak dlouho jsou tam uvěznění?“ zeptala se.
Jacen přečetl data z kontrolek. „Přes 4000 let,“ řekl ohromeně.
Jaina ukázala na válečníka. „Podívej, on měl zažehnutý meč když ho zmrazili.“
„Jai, myslím že bychom je měli nechat nepokoji,“ řekl Jacen
Jaina se na něj podívala. „Přece je tu nemůžeme nechat?“
„Nevíme proč byli uvězněni, zamysli se nad tím. Pokud nejsou nebezpeční, proč je Jediové nepropustili? Řekneme o tom radě a ta ať rozhodne,“ řekl Jacen.
****************************************
Uvnitř zdí vlastního podvědomí, Jagar cítil blízkost někoho velmi slabého v Síle. Nevěděl kde, ale byla blízko. Byla k němu přitahována a on ji pohlcoval, získával sílu, najednou si byl vědom kde byl. Mohl vidět sám sebe a Revana uvězněné v Carbonitu. Bylo to tehdy kdy si uvědomil, že přítomnost nebyla jedna, ale dvě. Jak si to mohl zaměnit za jednu?
Uvědomil si že cítí Silové pouto, snad ti dva byli rodina? Věděl že teď má jedinou šanci na útěk.
***************************************
Jaina souhlasila s bratrem. Nestálo to za to riziko osvobodit oba bojovníky. Najednou se cítila velice lehkomyslně, viděla rozmazaně, všechno pro ni bylo mlhavé a její končetiny byly jako ze vzduchu. Jacen něco říkal, ale její uši nefungovaly jak by měly, věděla že míří zpátky ke Carbonitovému vězení dvou válečníků, ale nemohla se zastavit.

Jacen zakřičel na svou sestru ještě jednou. „Jaino co se děje?“ Jaina ho ignorovala a šla přímo ke Carbonitovému vezení. Zastavila se před ním, Jacen věděl co chce udělat přesně mikrosekundu před tím něž to udělala.
„Jaino! NE!“ Ale bylo pozdě. Jaina nastartovala rozmrazovací proces a zhroutila se na zem.
Jacen k ní doběhl. „Proč si to sakra udělala?“ Zařval na ni. Zdálo se že dostala z nějakého transu a podívala se na svého bratra.
„Nemohla jsem se zastavit,“ řekla. „Něco mě ovládalo.“
Jacen se podíval ke Carbonitu. Rudě zářil a roztékal se. Byly odhaleny dvě postavy. Nespadli dolů nebo zaklopýtli, to asi protože byli Jediové, ale když jedna postava otevřela oči, bylo jasné že nemůže vidět ani ruku před svou tváří. Přes to, Jacen věděl že nebudou mít problém uprchnout nebo bojovat, protože byli jistě Jediové…nebo ne?

Nyní je se mohly oba prohlédnout. Válečník s maskou byl celí v černém, jeho maska vypadala jako obličej démona. Bytost v plátovém brnění měla temně fialovou pokožkou, žluto-červené oči a jeho plešatá hlava byla porostlá mnoha rohovými výrůstky.
Bytost natáhla ruku a druhý válečník, který se ještě nevzpamatoval byl odhozen přes jeskyni.
Žluto-červené oči se na ně upřeli. „Děkuji vám,“ řekl skřípavým hlasem a pozvedl meč.

„Jagare!“ ozvalo se někde ze zadu a v několika okamžicích stál druhý válečník před ním.
Jagar bleskově zvedl ruku a odhodil Jacena na protější zeď a ranou pěstí srazil Revana na zem. Jaina znovu nad sebou ztratila kontrolu, vytasila svůj meč a aktivovala ho.
„Revane dej mi Klíč Osudu nebo chcípne! “ zahřměl.
„Stejně bys ji zabil,“ odpověděl Revan klidně.
„To je pravda,“ rozchechtal se Jagar.
Revan pomocí Síly sledoval jak se mladá žena probodla.
„NEE!!“ zařval Jacen a rozběhl se proti Jagarovi.

Jagar pozvedl ruku a Jacen se zvedl do vzduchu a cítil jak ho mačká neviditelná ruka.
Ravan natáhl ruku a přivolal si Jainin meč a sekl po Jagarově ruce. Jagar, libující si v mučení nezaznamenal Revanův útok. S transu ho dostala až ostrá bolest ruky, Jagar zařval a upustil meč, ten se okamžitě rozplynul.

„Za tohle zhebneš,“ zařval a pomocí temných schopností utekl jedním tunelem vedoucím pryč z hlavní hrobky.
„Jaino….sestřičko,“ vzlykal Jacen.
Revan doběhl k Janině tělu a zkoušel jí nahmatat puls.
„Ještě žije!“ zavolal. „Můžu ji zachránit.“
Ravan se dotkl zuhelnatěného místa a zavřel oči. Nechal se unášet Silou, viděl do její duše.Pomocí kousku své životní energie donutil buňky jejího těla se regenerovat 1000x rychleji. Když znovu otevřel oči rána už tam nebyla.
„Žije? Bude v pořádku,“ zeptal se Jacen, který byl nyní vedle něho.
„Bude…v…pořádku,“ a to bylo poslední co Revan řekl než upadl do bezvědomí.

|| 2. Kapitola

Jedi Starého ŘáduNebezpečný nález